Tvoříme s dětmi z darů přírody

výtvory.cz | hobby, kreativní tvoření, recepty | Hobby, kreativní tvoření, recepty

Na chvíli zavřete oči a představte si, jak se procházíte na podzim po břehu malé říčky pod korunami mohutných listnáčů, hýřících těmi nejkrásnějšími barvami, jaké ani ten nejnadanější malíř nedokáže na své paletě vykouzlit. Barevné lístky jsou všude, nad hlavou, ve větvích, poletují vzduchem, šustí pod nohama.

Vane svěží větřík, jehož nezaměnitelná čistá podzimní vůně nadobro odvane horké, suché léto. Jdete pomalu očarováni tou barevnou směsí, posloucháte jemné šelestivé zvuky suchého listí a zvuk vody deroucí se přes kameny v úzkém říčním korytu.

Na chvíli přerušíte svou pouť a seběhnete k vodě. Vezmete do ruky bílý, vodou dokonale uhlazený oblázek a tak, jako kdysi v dětství, hodíte kamínek daleko do řeky. Vezmete další, a pak zase další a bavíte se tím, jak nenávratně mizí kdesi pod hladinou. Poslední kamínek vám utkví v ruce a je vám ho líto jen tak vyhodit, a tak si ho ponecháte v teplé dlani tak dlouho, až tam uschne. Jemně ho mnete a najednou pocítíte tu tichou, ale znatelnou energii. Rozhodnete se si kamínek ponechat.

Vrátíte se zpátky na cestu, ale něco se již změnilo. Vy. Najednou se díváte na svět trochu jinýma očima. A ty vám říkají – podívej se dobře na ty krásné listy. Chvíli váháte a pak jich několik seberete. Červený, žlutý a oranžový.

Na konci aleje roste několik vznosných borovic, co mají dlouhé křivé kmeny a teprve kdesi pod oblaky je pár větví s dlouhým jehličím. A šiškami. Možná proto, že je dnes takový zvláštní nevšední den, možná proto, že jste se už vědomě vydali na určitou cestu, ale možná jen pro její krásu, seberete tu největší šišku a udiveně si prohlížíte její dokonalé tvary. Strukturu, barvu, ale i vůni. Jednoduchou formu jako výsledek složité konstrukce. Ano, i šiška už zůstane navždy s vámi.

Vše pečlivě uložíte do tašky a z hloubi duše se radujete. A v tu chvíli už víte, že se na to nádherné místo vrátíte znovu, tentokrát s někým, kdo je vám blízký. Abyste se mohli o svou radost podělit s přítelem či přítelkyní, kamarádem či kamarádkou, rodiči.
Nebo se svými dětmi.

A dobře víte, že s jejich nekonečnou fantazií, hravostí a smyslem pro humor si z těchto míst odnesete věcí mnohem více.

Procházky přírodou patří i dnes k tomu nejkrásnějšímu, co člověk může dělat ve volném čase sám či s partnerem, ale i s celou rodinou.
Každá krajina nabízí našim smyslům trochu jiné potěšení, které se navíc mění s ročním obdobím. Ale jedno zůstává stále stejné – vždy nám příroda bohatě nabízí své „plody“ pro naše potěšení. A nejnádhernější na tom všem je, že tím, jak ovlivňuje všechny smysly, se dotýká přímo naší duše.

Někdo z nás se jen rád dívá, jiný si přírodní zátiší rád namaluje či vyfotografuje, ale někteří z nás prostě neodolají a vždy si z procházky domů přinesou malou část toho velkého zázraku.

Zrak, sluch, čich, hmat i chuť. Příroda, jejíž jsme nedílnou součástí, působí na všechny naše smysly. Je jako kouzelný nástroj, který dokáže rozeznít všechny struny v našem nitru, zahrát na ně překrásné melodie, které potěší naši duši.

Při toulkách přírodou se ale nenasytí jen naše smysly. Na své si přijde i naše zvídavá mysl.

Krásy, které okolo sebe při procházce vidíme, v nás vyvolávají i mnoho otázek. Na některé známe odpovědi, na některé zatím ne. A na některé nebudeme odpověď znát nikdy, ale přesto se nikdy nepřestaneme ptát. Z touhy poznat, kdo vlastně jsme a v jakém vztahu jsme k té kráse okolo. K přírodě, k naší Zemi a k celému vesmíru.

Otázky… pro celé jedno dětské období je tak typická otázka: Proč? Leckdy dokáže dovést rodiče až k šílenství. Ale i otázky typu – jak je co staré, velké, rychlé, či jak co vzniklo – patří ke každému dni, strávenému s malým dítětem. Ale v každém z nás to malé dítě tak trochu zůstává, a proto si nepřestaňme nikdy klást otázky a nepřestaňme nikdy žasnout na odpověďmi, které nalezneme. A ty otázky, které navždy zůstanou nezodpovězené, nás učí pokoře před tím úžasným vesmírem, který nás obklopuje, ale také pokoře před námi samotnými, protože i my jsme součástí toho fantastického díla stvoření.
Naše kniha je určená jak dětem, tak dospělým. Právě společné procházky a výlety inspirují jak malé, tak velké přírodní nadšence k tvorbě.

Knihou se prolínají dva hlavní motivy – jak krásné artefakty nalezené v přírodě hezky aranžovat či vhodně uskladnit a jak z přírodnin přímo vytvářet malá či větší umělecká díla.

Ne každý, koho okouzlí hladký oblázek, si přeje na něj něco namalovat či z něho něco sestavit. Prostě někdo jen tak zatouží si ho doma vystavit, aby si pohledem na něj prodloužil ty krásné pocity, které při brouzdání horským potůčkem zažíval. Nebo obdobně nám mohou malé mušle, přivezené z letní dovolené od moře, dobře připomenout tu neopakovatelnou směsici horkého slunce, všudypřítomného písku a slané chuti na rtech.
Někdy úplně postačí si kamínky a mušličky uložit do malé misky či krabičky. Máte-li ale chuť a čas trochu zaimprovizovat, doufáme, že vám naše kniha bude dobrým průvodcem, jak ty malé, ale nádherné přírodní výtvory doma vystavit tak, aby se staly nedílnou součástí vašeho domova.

Ale proč si něco také nevytvořit. Právě různorodost a nevšední krása mnohých přírodnin přímo vyzývají k tomu, vytvářet z nich umělecké objekty, ve kterých se umně skloubí přirozenost materiálů s lidskou kreativitou.

Zvláště dětská fantazie vykouzlí nečekané obrazy či sochy z obyčejných říčních oblázků, uschlých květin či rozdrobené kůry a jehličí.

Barevná rozmanitost, tvarová i strukturální různorodost nám umožní nekonečně kombinovat prosté předměty a vytvářet rafinovaná či vtipná umělecká díla, abstraktní či více předmětná. Od pouhé dekorace po promyšlené zobrazení lidské tváře či postavy, zobrazení krajiny nebo zátiší.

V našem přetechnizovaném světě je stále méně prostoru pro přírodní krásy, ubývá přírodních scenerií i rostlinných i živočišných druhů. Přesto je rozmanitost fauny a flóry na naší planetě téměř nekonečná. Lidé odjakživa toužili si ozdobit své příbytky přírodními produkty, přáli si přenést tu jedinečnou, nepochopitelnou tichou krásu a harmonii do svých domovů.

Věci, které nacházíme v přírodě, jsou součástí obrovského rozmanitého celku. Tvoří spolu jedinečnou harmonii, která se neustále vyvíjí a mění. List, který najdeme na cestě, kdysi vyrostl na nějaké větvi a ta zase na stromě. Strom má své kořeny, které čerpají živiny z půdy, a ty se tam dostávají dalšími přírodními procesy. Všechno na světě je v nějaké vazbě k celku. Nejen že je to pro svět praktické a výhodné, ale je to také určitá kvalita, která vytváří z obyčejných věcí věci nádherné.

My si samozřejmě ve většině případů domů nemůžeme přinést celý strom i s kořeny, nepočítám-li ty, kteří mají zahradu a strom si v zahradnictví koupí. Ani celou větev ne, anebo jen na čas. Prostě si přineseme ten malý krásný lístek. Dokud je spojen v naší představivosti se vzpomínkami na procházku podzimní krajinou, je nádherný. Ale po nějaké době vzpomínka vyprchá. A lístek ztrácí něco ze svého půvabu.

Tím, jak ztratil svou vazbu na přirozený celek, ztrácí i svou krásu. Ale my lidé máme tu jedinečnou schopnost tvořit. A tím pádem také vytvářet nové vazby, které nahrazují ty původní, přírodní.

Vazby sociální, vazby technické a vazby umělecké.

Lístek jako součást portrétu, portrét jako součást obrazu, který ozdobí náš pokoj…
Ale také vazby hravé…

Několik malých kaštánků, rovných větviček, lepidlo – a už je tu koníček…
Několik uhlazených kamínků, vybělených mušliček, velká šiška – a na světě je obchůdek, kde za pár korun nakoupíte zázraky.

Dětský svět je plný fantazie, každá malá věc dostává v dětských očích velký rozměr. Jistě jste již zažili situaci, kdy jedno z vašich dětí najde obyčejný šedý kámen a ostatní děti ho okamžitě musí mít taky. Buď máte to štěstí a kamínků je na chodníčku více, anebo ne, a hrozí hádka či malá rvačka. Vy se jen nestačíte divit. Vždyť je to jen obyčejně šedý kámen, nic zajímavého, ale pro vaše děti je to poklad. Nejen proto, že to má starší sourozenec či kamarád, i když to samozřejmě hraje také roli, ale hlavně proto, že to starší brácha či sestra „našli“. A co se nachází v pohádkách a dobrodružných příbězích? No přece poklady! Ty nelze jen tak koupit v obchůdku na rohu či ve velkém hračkářství v centru města.

A tím nás vlastně naše děti něčemu učí. Tomu, že ne všechno lze koupit. Svět konzumu nás pomalu, ale jistě zahlcuje a z našich životů se vytrácí cosi nepopsatelného. Něco jemného, tichého, harmonického a nekonečného. Pocit, že jsme i my součástí toho překrásného vesmírného celku.

Jsme jedním ze spojovacích článků nekonečného řetězce, jehož začátek ani konec nevidíme, ale naše duše nám umožňuje to chápat. To, že nikdy nebudeme znát vše, nikdy nebudeme přesně rozumět minulosti, ani předpovídat budoucnost a na přítomnost budeme vždy nahlížet jen úzkým průzorem naší subjektivity.

Přesto jsme schopni nejen chápat, ale i vytvářet si své místo ve světě.

Myslím, že v dnešní době by se každý, kdo chce vytvořit něco nového, měl vážně zamyslet, zda je jeho postup v souladu s tím, co víme o ochraně přírody, tedy neměl by při své tvorbě opomíjet ani ekologické hledisko.

Tvorba z přírodnin je z tohoto hlediska velmi inspirativní. Téměř výhradně využívá přírodních materiálů, které by jinak, ponechány na místě, podlehly recyklaci, ať už se jedná o listí či spadané plody a semínka, nebo o kamínky, které dříve či později také změní svoji velikost či tvar. Žádná z použitých přírodnin nebyla utržena ze živého stromu či v případě kamene ulomena ze skály.

Veškeré listí, včetně zeleného, bylo nalezeno pod stromy, stejně tak květiny byly použity již opadané či ustřižené při nutných zahradnických a parkových úpravách. Semínka i usušené plody byly nalezeny nedaleko stromů a keřů… Kamínky všech velikostí, tvarů a barev byly nalezeny na prašných cestách či na březích potůčků, řek či na mořské pláži.
Samozřejmě ani při tvorbě z přírodnin se nevyhneme tomu, použít zakoupené materiály jako podložky, lepidla, nůžky, tužky, štětce a barvy atd…

Ruku v ruce s ekologickým hlediskem kráčí i hledisko ekonomické. V dnešní době, kdy jsou barvy, štětce a modelační materiály skutečně drahé, mnozí ocení finanční hledisko tvorby z přírodnin. Nejen že téměř vše, co k tvorbě potřebujeme, najdeme v přírodě zadarmo, ale ještě se při tom projdeme, provětráme na čerstvém vzduchu, pročistíme si mysl a potěšíme duši.

Pavla Parik